8/28/2017

S BABIČKOU U VÍNA

Rozhodla jsem se jít vyvenčit psa k babičce; Dom jsem se dotahla v jednu ráno

Přemýšlely jsme s kamarádkou, že se ten večer projdeme. Tuším, že byl ještě červen, možná začátek července. Navrhla jsem, že bych se mohla stavit pro Lucinu k babičce a vyvenčit ji.

Po procházce se mi nechtělo hned domů, tak mě napadlo, že se u babičky na chvilku zastavíme, pokecáme, však s ní se vždycky najde o čem.

V osm jsme se usadily na dvoře, pes si ke mně sedl na židli a vykládalo se. Když zmínila Hanziho, vzpomněla jsem si na to, že jim vozí červené víno. "Vozí ti to víno ještě?" "No... chcete?" Nechtěly jsme. Řekla jsem, že na červené nemám chuť, za chvilku mi přistála před nosem litrovka bílého (nevím jakého). Kamarádka jen pokrčila rameny, tak se ulélo...

  • "Je docela kyselé..." Babička: "Ále. Dobré je, chutná to jak ocet."
  • Nevím, co jí nešlo vyslovit, ale obhájila se těmito slovy: "Já to neumím vyřéct."
  • Za chvilku jí znervózněl hlas. "Dědo! Tu je žaba, poď ju chytit!" 
Otrávený děda došel, vzal sáček, chytal žabu. "Nauč ju létat." Vyšel s ní dozadu, napřáhl se do tmy a mrskl. "Do prdele, kam spadla," zohl se kousek před sebe. Babička se zakloní a zoufalá zvolá: "Jéžiš, ani žabu neumí hodit."
  • "Kristove levé oko." Ne, babi, opravdu jsem toto ještě neslyšela.
  • Dopracovalo se to na téma hřbitov. Babičce se líbí, když jsou hroby opečovávané, jsou v nich zasazené květiny, zalévají se, hrabou se... "No, teď už majú skoro všichni ty hroby zadeklované.
  • Má sousedku, se kterou si rozumí, umí za ní zajít na kafe, řeší pochopitelně všechno možné, ale i nemožné. Tak nám vykládá, jak ta její sousedka peče. Když jsme se obě divily, že tomuto postupu moc nerozumíme, babička se nadechla, jak nám to vysvětlí. "Já nevím, ona je kdesi z prdele."
  • A na samotný závěr: "Veroniko, ty si píšeš, co klápu? Napiš si ještě..."

Vaše Sova