6/14/2017

UČENÍ U BABIČKY

Když už se blížily ty státnice; Když bylo po nich



Donesla jsem si k babičce papíry s tím, že jsem všechny okolo dopředu upozorňovala na to, že nestíhám. Nestihnu se to naučit. Nedám to. Půjdu v létě. Spousta lidí mě přesvědčovala slovy: "Ale ty to zvládneš..." a já měla sto chutí je rovnou poslat do prdele.

Nemysleli to zle, ale byli přesvědčeni o něčem, o čem já je přesvědčit nedokázala. Dokud jsem jim opravdu neoznámila, že opakuju v létě. Otázky typu "Jak to?" mě přiváděly do nepříčetnosti.

Babička s dědou byli naštěstí mírní. Děda mi sice nařídil "snaž sa", ale babička byla ta, která si za mnou sedla na dvůr a 3 hodiny klábosila, než aby mě nechala čučet do papírů. Stejně jsem už neměla sílu. Utekla jsem k nim od internetu, od lidí, očividně i od toho učení.

Včera jsem se tam vrátila se sklopenýma ušima, abych jim povyprávěla průběh státnic, slíbila, že už se budu učit, a mohla tak relaxovat s knížkou na houpačce... a s dotěrným, hyperaktivním jezevčíkem. ♥

Tímto vám přináším další perličky, které babička s dědou umí pronést. A kdo ještě nečetl ty první, tak prosím - TU.

  • Děda vzpomínal, ve kterém roce kupovali feldu. Já si uvědomila, že mi byly teprve 3 roky a divila se, že si ještě pamatuju žigulíka. Babička: "Ty si nepamatuješ stovku? Víš, jak dobře se v tem kradlo?!" Děda se okamžitě připojil a vysvětlil mi upevňování "rúr"...
  • Nevím jak často, ale mám podezření, že denně děda podává sportku. Vrátil se s tím, že "zas hovno" a babička mu odpoví: "Ty im enom přispíváš."
  • Když už se tam ukážu po delší době, je třeba mi ukázat, co všechno mají nové. "Kúpila sem si nové mládžgátko na erteple." (Šťouchátko na brambory; tzn. šťouchané brambory = promládžgané erteple.)
  • Ten víkend, co jsem se k nim vydala, konaly se ve Tvrdonicích slavnosti. Babička: "Víš, jak sem nenáviděla Tvrdonské slavnosti?
Na každých sme museli vystupovat, horko nám bylo jak prase. Tata vyválal mamku na motorce..."
  • Uvařili dobrou zeleninovou polévku, hned mi poreferovali, jak je všechno čerstvé. Babička na dědu: "Enom ty už nemáš čuňu čerstvú."
  • Když už jsem seděla na dvoře s papírama a babička se přemlouvala k žehlení, po třech hodinách vykládání si se zvedla: "No, idu to požehlit." Já: "No, já se to musím naučit." A začaly jsme se obě smát. Obě jsme věděly, že je to nemožné.
  • Před spaním za mnou došla a viděla mě v obložení papírů: "Eště ti z toho nejebe?"
  • Babička má krásně vykvetlý Clematis. S dědou o něm začali vést rozhovor. "Kdyby se každý starý měl vyhodit, tak už sme dávno na hnoju." Babička mu nadhodí: "Taky sme staří." "No šak. Za chvilu skapem, tak co." Najednou zahřmělo. Babička: "Vidíš? Pánbíček už ti hrozá."
  • Babiččino komolení názvů. U doktorky si nemohla vzpomenout, jak se jmenují prášky, které bere, tak řekla "Sandokan."
  • Babiččino luštění křížovek: "Veroniko, kdybych ti řekla, co sem tu napsala, tak se posereš. Iniciály herce Peléra. Já se enom tak podívala, že Pilarová. Pak si říkám, že rýžový pokrm, a to rizoto mi tam furt nevycházá."
  • "Ještě, že nám Itka donesla ten parazól." Teta Jitka jim koupila síťku na jídlo, aby jim na to neletěly muchy, když sedí na dvoře.
  • Babička uprostřed věty zmlkne. Uvědomím si, že začaly hlasitěji zpívat ptáci. "Ajo, ty posloucháš..." "No, toho, co zpívá pokaždé ináč."
  • "Verunko, tam je ta halúzka za tú střechú. Když fučí, tak je vidět, není vidět, je vidět... To je jak maňáskové divadlo."

Myslela jsem, že tentokrát toho bude málo. Třeba příště.

Vaše Sova