Aneb zákulisí fotek přírody
Na procházky nechodím nikdy sama. Přírodu fotím opravdu ráda, ale mám potřebu si u toho s někým vykládat nebo alespoň nechávat proběhnout toto střevo.
Lucka - jméno jezevčíka - bydlí u naší babičky, mají malý dvorek a to je veškerá její volnost. Jednou do roka chodí děda hlídat vinohrady - to trvá 3 měsíce, tam je potom Lucka svým pánem. Pak ale zase konec a po zbytek roku jsem jediná, kdo ji občas někam vezme. Pak to tak vypadá.
Lucka - jméno jezevčíka - bydlí u naší babičky, mají malý dvorek a to je veškerá její volnost. Jednou do roka chodí děda hlídat vinohrady - to trvá 3 měsíce, tam je potom Lucka svým pánem. Pak ale zase konec a po zbytek roku jsem jediná, kdo ji občas někam vezme. Pak to tak vypadá.
Na první fotce letí zpátky ke mně. To se stihla pomotat cizím lidem pod nohama a na to si uvědomila, že je venku vlastně se mnou, takže by se měla vrátit. Ale ta její radost s kým vlastně je - to je přece k nezaplacení.
No a druhá fotka je jasným důkazem, kdy mě má vyloženě u prdele. Můžu volat jak chcu, však ona ví, kam dem. Houby, potom zahla do domova důchodců.
No a druhá fotka je jasným důkazem, kdy mě má vyloženě u prdele. Můžu volat jak chcu, však ona ví, kam dem. Houby, potom zahla do domova důchodců.
Vaše Sova
Žádné komentáře:
Okomentovat